Začať od nás. KOLEGAMENTO CH Rocca di Papa 16. júna 2018 (CH 2408M, 60 min.; pracovný preklad Zora K., Hana P.) 1. OTVORENIE A POZDRAVY

Transcripción

1 1 KOLEGAMENTO CH Rocca di Papa 16. júna 2018 (CH 2408M, 60 min.; pracovný preklad Zora K., Hana P.) Začať od nás 1. OTVORENIE A POZDRAVY Roberta Formisano: Vitajte! Všetkých vás zdravíme. Nasledujúca hodina, ktorú spolu prežijeme, bude plná príbehov z rôznych kútov sveta a bude mať aj špeciál kolegamento. Hugo Márquez: Vieme, že návšteva pápeža Františka v Loppiane 10. mája bola mimoriadnou udalosťou, preto v druhej časti kolegamenta by sme sa k tomu chceli vrátiť a priblížiť si spolu s Emmaus a Jesúsom základné myšlienky. Ale ešte sme sa nepredstavili. Volám sa Hugo, som Venezuelčan, mám 36 rokov a žijem tu, v jednom fokoláre, neďaleko Ríma. Zanedlho sa presťahujem do Bogoty v Kolumbii. Roberta: Ja sa volám Roberta, pochádzam z Neapolu, som žurnalistka a pracujem pre jednu televíznu spoločnosť. 1. júla cestujem spolu s mnohými ďalšími do Manily na Genfest. Hugo: Ja to budem sledovať cez všetky sociálne siete: na Facebook, Twitter, Instagram a v priamom streamingovom prenose, ako vidíte na obrazovke. Roberta: Tu v sále máme skupinu fokolarínov z rôznych kresťanských cirkví, ktorí majú v týchto dňoch, tu v Ríme, svoje stretnutie. Sú evanjelici, pravoslávni, anglikáni, reformovaní, katolíci, luteráni... Vitajte! Sme skutočne šťastní, že ste prítomní na tomto kolegamente! Hugo: Rád by som tiež pozdraviť účastníkov stretnutia talianskeho vydania Città Nuova, ktoré sa tu tiež koná, niektorí z nich sú tu prítomní. Vitajte! Emmaus, Jesús, chceli by ste ich pozdraviť? Maria Voce (Emmaus): Zaiste, Veľmi radi! Ja by som ich chcela povzbudiť a podporiť ich v úsilie svedectva, že existuje ľud, ktorý verí v univerzálne bratstvo, aby kládli do svetla základné hodnoty, s jasnosťou akou nám to predkladá dnešné evanjelium: áno, áno, nie nie, a táto odvaha môže vychádzať len z istoty prehodnocovania všetkého s Ježišom medzi nami, teda z jednoty medzi vami a zo svetla charizmy. Takže, prajem vám veľa úspechov a nech sa darí Città Nuova. Jesùs Morán: Pozdravujem a chcem povzbudiť aj zo svojej strany. Ako ste sami napísali, dnes sú viac než inokedy potrebné komunikačné a informačné nástroje, ktoré by boli pravdovravné, autentické, ktoré by komunikovali myšlienky v tomto zmysle, lebo žijeme vo svete, kde sa rozpráva mnoho nepravého. Preto nám skutočne leží na srdci, ako Hnutiu fokoláre, aby sme mohli mať takýto formačný a informačný nástroj pre všetkých. Odvahu a dopredu!

2 2 Hugo: Pripomíname vám, že nám môžete poslať vaše dojmy, nápady, fotografie na nasledujúce adresy: adresa , na Facebook a na toto telefónne číslo, ale pozor, číslo sa zmenilo, je to: Roberta: V očiach ešte máme zábery sopky, ktorá v uplynulých dňoch zapríčinila smrť vyše 100 ľudí a tisíce ľudí muselo evakuovať. Na linke z mesta Guatemala by mal byť Marco Carranza. Marco, počuješ nás? Marco Carranza: Ciao, áno výborne vás počujeme a pozdravujeme. Hugo (španielsky): Hola Marco, como estás? Marco: Hola, hola, estamos muy bien e muy contentos de estar conectados con ustedes. Siamo molto contenti. V prvom rade chceme poďakovať ľuďom z hnutia na celom svete za ich solidaritu, za modlitby, telefonáty, za ekonomickú pomoc. Sopka Fuego/Oheň je jednou z 37 sopiek v Guatemale, je to aktívna sopka so silnou a trvalou erupciou. Ale je to po prvý raz, že jej aktivita zapríčinila takéto veľké nešťastie. Mnoho detí zostalo bez rodičov, mnoho rodín je zničených, ale uprostred bolesti sme zakúsili mocné prejavy solidarity a lásky. Ako na mnohých miestach mesta, aj Vzdelávacie centrum Fiore, o ktoré sa stará hnutie, sa stalo miestom strediskom rozdávania hlavných životných potrieb. Mohli by sme vám rozprávať mnoho príbehov, ako napríklad príbeh jedného volontára Huga, ktorý býva so svojou mamou. Keď sa dozvedel, že jednému známemu sa pod ťarchou popola prepadla strecha, daroval mu ako pomoc peniaze. Asi o hodinu neskôr niekto zaklopal na jeho dvere a opýtal sa ho: Tieto potraviny sú pre teba a tvoju mamu. Pre neho to bolo zažiť Chiarinu skúsenosť z prvých čias. A podobných príbehov by tu bolo mnoho. Roberta: Ďakujeme, Marco, skutočne sme vami. Ďakujeme. A pozdravujeme aj tých, čo sú s tebou! Marco: Ďakujeme. Sme s vami v modlitbe a objímame všetkých z krásnej Guatemala! Roberta: Ďakujeme! (Applausi) 2. ITALIA NEVIDITELNÍ NA HRANICI Hugo: Migrácia je celosvetový jav. A práve v týchto hodinách prišla správa, že na hraniciach medzi Mexikom a USA sa opäť zvýšilo napätie. Aj moja krajina, Venezuela, prežíva opravdivý exodus, ako aj mnoho iných ázijských a afrických krajín: všetko sú to dramatické situácie. Taliansko je pre mnohých migrantov prechodnou krajinou. Prichádzajú z krajín severnej Afriky cez Stredozemné more. Tých, čo stratia život v mori, je mnoho. Tých, ktorým sa podarí prísť, čaká do krajín severnej Európy povinný prechod hranicou medzi Talianskom a Francúzskom v mestečku Ventimiglia. Dodnes tadiaľ prešlo migrantov, ale teraz je

3 3 prechod uzavretý. Išli sme na toto miesto a pozhovárali sa s ľuďmi z obidvoch strán, vypočuli si i príbehy tých, čo vzali na svoje plecia túto situáciu a neotočili sa jej chrbtom. M. Sudan, mladý migrant: Děkuji Bohu, že jsem se zachránil a dorazil do Itálie po velkém pokořování v Lýbii. Teď se budu snažit dostat do Francie. NEVIDITELNÍ NA HRANICI Abdul Rahmani,kulturní mediátor, Afganistan: Přišli jsme na hranice, toto je cesta mezi Itálií a Francií. Mnoho chudých mladých chlapců sem přichází, aby zkusili odejít do Francie. Někdo při průchodu touto stezkou v noci upadl a zemřel. Christian Papini, direttore Caritas - Ventimiglia, Itálie: Co se tu děje? To, co se přihodilo je, že asi před třemi roky uzavřením hranic, se lidé zastavili ve Ventimiglia. Snažili jsme se čelit, nakolik jsme mohli, potížím těchto lidí. Lampedus je branou, kterou prošli a Ventimiglia je branou, která jim zavřela. Lidé nám pomohli. Různé skupiny, fokolaríni, nevládnoucí organizace, Francouzi, spousta lidí. To se stalo. Don Rito Álvarez, farář v Gianchette, Ventimiglia, Itálie: Přijali jsme lidi z více než 55 národů v tomto místě, více než 13 tisíc lidí, především poslední dobou, ženy, děti, nezletilé s doprovodem, nemocné To nás opravdu změnilo, otevřelo nám to mysl, především nám to obměkčilo srdce. Piera Santoianni, mensa Caritas - Ventimiglia, Itálie: Je to hranice, kterou nelze přejít. My se snažíme dát jim dobré jídlo, aby vnímali, že je má někdo rád, že nejsou odmítnuti, alespoň ne u nás. Toto dobrodružství začalo v roce 2015, kdy na nádraží se objevil obrovský zástup lidí, kteří z různých důvodů prchali. Do Francie se dostávají tisíci způsoby. Tam jsou naštěstí hrdinští Francouzi, kteří je přijímají. Jsou chvíle, kde dáme najíst 200,300 až 1000 lidí. Nemůžeme odvrátit svou tvář. To je jasné! Don Rito Álvarez: Cítili se bezpečně, potkávali bratry, mohli se obejmout. Sandro Foretti, mensa Caritas - Ventimiglia, Itálie: Dělám to prostě ze srdce. Nedává mi nikdo žádné peníze, nikdo mě neplatí. Ne, ne, ne! Don Rito Álvarez: Kostel byl otevřený od 31. května 2016 do 14. srpna dní. Nikdy jsme se neptali na národnost nebo náboženství, snažili jsme se chápat, co kdo potřebuje. Paola Amoretti, zubař, Imperia, Itálie: Nejkřehčí jsou bezesporu ženy a děti. Obzvláště ženy jsou často smutné, protože utrpěly násilí na cestě a potřebují zvláštní pozornost. Don Rito Álvarez: Tato služba skončila, protože někteří obyvatelé se bouřili a autority což znamená radnice a prefektura nám nařídily toto místo uzavřít. Nejvážnější obvinění, kterého se nám dostalo bylo, že jelikož se tam cítí tak dobře, přivolají další lidi a to vše by mohlo postupně zničit město. Ztotožnili jsme se se všemi těmito lidmi, kteří tu procházeli, a

4 4 nemohli jsme dělat nic jiného, než plakat i my, svíralo se nám srdce, protože nemoci pokračovat žít jako rodina bylo velice bolestné. Gian Paolo De Lucia - Ventimiglia, Itálie: Jsem policista. Pracuji na policii na hranici, kde se zabývám kontrolami, vyhoštěním, přijetím, zamítnutím. To mi jako křesťanovi nezabránilo v tom, abych se zapojil do pomoci tolika bližním migrantům, kteří procházeli městem Ventimiglia. Už v červnu roku 2015, když byly hranice uzavřeny, jsem si uvědomil, že tady, kolem mého domu, procházela historie. Skutečně, právě pod mým balkónem, jsem jednoho dne uviděl dobrovolníky, kteří se ujali skupiny migrantů, bylo jich asi 80. Sešel jsem pomoci. Od toho dne jsem nikdy nepřestal se službou pro bližní, zvláště migrantům. Abdul Rahmani Podívej, tady je kupa oblečení, tady jedli a pili. Chlapci tudy procházejí a zastaví se, převlečou se a pokračují po své stezce smrti. Jdou. Delia Bonuomo, Bar Hobbit, Ventimiglia, Itálie: Dát trochu lidskosti těmto lidem způsobilo mezi nimi tam tam. Dnes se z toho stal bar migrantů. Většina z nich jsou muslimové. A už tu nebyla bageta se salámem, protože moji klienti se pomalu vytratili. Je tu místnost uzpůsobena na hry pro staré lid, dnes je to sál pro děti, kde mohou psát a hrát si. Je to přebalovací pultík a místo pro matky, které nevědí, kam se uchýlit. Ale díky nim jsem poznala spoustu lidí, společností, dobrovolníků, dnes mě podporují, pomáhají mi jít dál. Kdybych měla začít znovu, celé bych to udělala znovu. Důležitou věcí pro mě je darovat! Don Rito Álvarez: Venuše z hadrů Michelangela Pistoletta má důležitý význam. Zastaví se, dívá se na oblečení. Říká nám: to je pěkná věc. Není to moje krása, krása je toho, kdo je přede mnou, v oblečení je skutečná integrace. Maddalena, Ventimiglia, Itálie: Bydlím ve Ventimiglia a jezdím vlakem každé ráno do školy do Mentone ve Francii. Přecházím každý den hranici a potkávám migranty. Jednou si jeden migrant sedl vedle mě. Začali jsme studovat. Policajti, kteří procházeli kolem, si mysleli, že je to student, takže ho nezastavili. Michele Rubinelli, Montecarlo, Principato di Monaco: Montecarlo je velice bohaté prostředí, bohaté i na solidaritu, protože tu je spousta společností, které se snaží pomáhat druhým řešit problém migrace. Isabelle Ginesty, Nice, Francie: Výtěžek ze stánku darujeme převážně migrantům z Ventimiglia. Žijeme tak s našimi přáteli, kteří jsou tam, žijeme jako rodina. Práce s ostatními společnostmi a organizacemi je moc pěkná. Sœur Nelly Van Gemert, Menton, Francia: Byla jsem 40 let v Africe. Jela jsem do Vengimiglii, abych se i zde setkala s lidmi z Afriky, kteří trpěli: s migranty. Pracuji tam vařím, připravuji oblečení, ale především jim naslouchám a daruji jim své srdce. Pro mne totiž bylo důležité, v mém životě, slovo evangelia: Cokoli uděláte jednomu z mých nejmenších bratří, to jste udělali mně. To je motto mého života a doufám, že tak budu moci pokračovat ještě dlouho.

5 5 Maddalena, Ventimiglia, Itálie: Jsem v Itálii. Teď jsem ve Francii. Ale kde je hranice? Co je hranice? Přesto však hranice zastavuje celý národ neviditelných lidí. My je ale vidíme! Don Rito Álvarez: Každý z nás může něco udělat. Každý může reálně taky začít s důležitými věcmi, když je veden hlubokým přáním vlastního přesvědčení ve prospěch lidského dobra, v mém případě láska k Bohu a láska k bratřím, a že to doopravdy může změnit svět. 3. INDIE TANEC BEZ PŘEKÁŽEK Roberta: Spoločnou charakteristikou príbehov, s ktorými sme sa zoznámili a ešte zoznámime v dnešnom Kolegamente je, že ľudia sa nečinne neprihliadali na všetku tú drámu a problémy. Každý svojím spôsobom sa snažil nejako pomôcť, niečo dať do pohybu a tiež zapojiť ďalších ľudí. A práve toto urobil Mayur v Mumbai, v Indii. TANEC BEZ PŘEKÁŽEK Mayru: Moji rodiče nechtěli, abych tancoval. Maminka mi opakovala: budeš tančit, až my umřeme! Tatínek s maminku už tu nejsou. Maminka zemřela, když mi bylo 16, tatínek rok na to. Měli jsme dům, ale bez potvrzení o vlastnictví, takže jsem o něj přišli. Pochopil jsem, že musím čelit nové zodpovědnosti a tak jsem i udělal. Zakončil jsem střední školu a začal vyučovat tanec. Někdo mi posléze poradil, abych si zařídil živnost. Začal jsem profesionálně vyučovat. Studium je ale důležité, takže jsem ve dne pracoval a večer studoval a v neděli jsem se věnoval praxi. Už když jsem byl malý, neměli jsme peníze, abychom zaplatili školu. Vidím dnes děti, které jsou v podobné situaci. Zdejší rodiny to nezvládají. Tanec není moc preferován. Když ke mně děti přijdou, objevím skutečné problémy. Říkám jim: Neděle jsi starost, že nemáš peníze, přines sem svůj talent. Mayur: Musíme jim v takové situaci pomoci. Organizuji taneční workshopy a absolvuje je až 150 dětí. Zdarma. Nechci nic, chci je jen naučit tančit. A to je vše! Učil jsem děti se zvláštními výchovnými nároky, bylo to pro mě velmi těžké. Nebyly schopny vidět, slyšet, a na začátku jsem myslel, že to nebude možné. Ale jejich touha jim pomohla naučit se tančit. Byl jsem na Genfestu v Budapešti, Maďarsku. Bylo to velké, nádherná zkušenost. tančil jsem na pódiu před tisícem lidí. Když jsem viděl, jak se ti lidé mají rádi, změnilo mi to život. Když jsem se vrátil do Indie, začal jsem tak žít se svou třídou, dětmi, přáteli, rodinou. Aarya, 12 let, studentka Mayura: Mayur mi pomáhá a pořád mě povzbuzuje. Přijde se podívat, když máme taneční soutěž. Když potřebuju pomoci s kroky, výrazem nebo jiným, všechno mi vyřeší. Je velmi hodný a milý.

6 6 Wilson, 18 let, student Mayura: Když jsem tu začínal s tancem, musel jsem platit hodiny. Pak už rodina nemohla platit. Mayur mi tehdy řekl: To nevadí, nedělej si starosti. Dobře tanči, nic jiného od tebe nechci. Mayur: Někteří z mých studentů se staly choreografy. Tančili v televizi, v reklamních programech nebo I v malých soutěžních představeních. Jsou moc šťastní. Taneční akademie Mayur je mou rodinou. Tyto děti jsou mými dětmi a jejich rodiče mými rodiči. Roberta: Ďakujeme, Mayur, vieme, že nás sleduješ z Indie! Prekročiť hranice, prekonať prekážky: toto je hlavná téma budúceho Genfestu, ktorý ako viete sa bude konať v Manile od 6. do 8. júla. Hugo: Chýba menej než jeden mesiac, a mladých ľudí z 96 krajín sa stretnú v obrovskom laboratóriu, v ktorom si budú v skupinách vymieňať projekty a skúsenosti práve na tému: hranice chápané vo fyzickom, zemepisnom, ale i kultúrnom, ekonomickom a sociálnom zmysle. Mnohí sa už vybrali na cestu, niektorí už prichádzajú z rôznych ázijských miest, kde sa budú angažovať v rôznych oblastiach a poznávať celkom inú kultúru. Ďakujeme preto všetkým, ktorí tisícorakými spôsobmi podporili Genfest. Pokračovať v tom môžete aj príspevkami na účet, ktorý vidíte v tejto chvíli na obrazovke, a ktorý nájdete aj Facebookovej stránke kolegamenta Intestato a: COMITATO INTERNAZIONALE ORGANIZZATORE GENFEST 2018 Codice IBAN: IT95N Banca: Banco di Credito Cooperativo San Barnaba di Marino Indirizzo: Via di Frascati, 292/a Rocca di Papa (RM) Cod. BIC/SWIFT: ICRAITRRQF0 NDG: Roberta: A tiež vám oznamujeme, že budúce kolegamento bude špeciálne a priamo z Manily a celé bude venované Genfestu, príbehom a aktivitám, ktoré sa dlhé roky konajú v Manile na Filipínach. Teda bude to v nedeľu 8. júla o hod., v čase ako je dnešné CH. Hugo: A teraz by sme sa presunuli do Kanady, do Ottawy, kde by mal byť pre nás Fernando Montagna. Počuješ nás? Fernando Montagna: Áno, počujem, ciao! Hugo: Ciao Fernando, ako sa máš? Povedz nám, čím sa zaoberáte? Fernando: Práve sa ukončilo stretnutie Chiara Lubichová, žena, Talianka pre univerzálne bratstvo, ktoré sa konalo v rámci týždňa talianskej kultúry v Ottawe, ktorý sa teší svojej 44 edícii. Ja som bol tohto roku v prípravnej skupine a chceli sme poukázať na úlohu talianskej ženy vo svete. Odtiaľ prišiel návrh predstaviť Chiara ako veľvyslankyňu bratstva. Dnes dopoludnia sme ju nielen predstavili, ale aj sprítomnili skúsenosťami podnikateľov ES, hovorili

7 7 moslimovia, študenti Univerzitného inštitútu Sophia, i apoštolský nuncius v Kanade Mons. Luigi Bonazzi, ktorý predložil ideál jednoty ako cestu stretnutia, veľmi aktuálneho v takej mnohokultúrnej a mnoho etnickej krajine, ako je Kanada. Hlbokými boli chvíle zdieľania zo strany našich priateľov moslimov a ich spomienky na stretnutia s Chiariným ideálom. Bol to krásny deň a už sme na jeho konci. Hugo: Ďakujeme, Fernando! Fernando: Ciao! Roberta: Ciao! 4. ITALIE POUŤ K PRAMENI Roberta: Čo robí skupina kresťanských a hinduistických odborníkov v horách blízko Tridentu? Nazvali to púť k prameňu. Pozrime sa o čo išlo. POUŤ K PRAMENI Vinu Aram řiditelka Ashram Coimbatore: Vzpomínám si, že jsme mluvili u šálku čaje s Chiarou, krátce po její návštěvě v Coimbatore, když někdo řekl: Chiaro, tohle nemůže skončit tady. Pak se podívala na mou maminku a ptala se: Minoti, jak teď budeme pokračovat? STEFANIA: Nacházíme se v Indii a je leden roku 2001, kdy se Chiara Lubichová setkává s hinduistickými osobnostmi ze Shanti Ashramu, gandhiánského centra, a z představiteli akademického světa v Mumbai. Začíná hluboký vztah, který pokračuje během dalších let, až se Chiara rozhodne podělit se s nimi o zvláštní mystické světlo své křesťanské zkušenosti, kterou prožila před mnoha lety, v létě roku 1949 na tridentských horách. Hubertus Blaumeiser teolog školy Abbà: Jsme tady v Tonadiku, na místě, kde Chiara prožila zkušenost roku 49, Škola Abba studijní centrum hnutí a na druhé straně skupinka hinduistických přátel, odborníků na hinduismus. Je to zážitek plný překvapení, kdy zakoušíme vanutí Ducha svatého a řekla bych i mimořádnou přítomnost Panny Marie, která je matkou všech. Shubada Joshi prof. filosofie Mumbai University: ( ) návrat k pramení je zásadní, protože pro nás je podstatné znovu pochopit v novém světle to, co nám ten světec chce říci. Proto je to velice důležité. A navíc je to velmi pěkná praxe, i hinduismu. Mohou tu být kulturní rozdíly, ale máme společnou lásku k božskému a také smysl patřičnosti a hlubokou touho být s jednoceni s Bohem. Sudalaikanna Andiappan, prof. ghandiánských studií Madurai University: Dnes dopoledne jsem viděl kostel, ve kterém prožila Chiara duchovní zjevení, obzvláště mystická. Když jsem vstoupil do kostela, bylo to, jako bych vstoupil do chrámu ve svém nitru (ve své duši). Callan Slipper, teolog anglikánský Škola Abba: Myslím si, že to, co nám umožňuje být spolu, hluboká skutečnost, která je za tím vším, je možnost/schopnost milovat. Láska nám poskytne jazyk, kterým hovořit, porozumět si více do hloubky a vede nás do větší hloubky samotného tajemství, které zakoušíme společně.

8 8 Vinu Aram řiditelka Shanti Ashram Coimbatore: Víš, co tu nacházím? Nacházím nový význam toho, co nám Chiara už řekla. Nacházím nový význam v nádherné krajině, v tomto nádherném místě, kde našla inspiraci. Deepali Bhanot, prof. sanskrtu New Delhi University: Když (Chiara) hovoří o lásce, o této lace měla nesmírnou lásku měli bychom se snažit být jako ona. A s ohledem na města, ze kterých pocházíme přeplněná města se složitými problémy; myslím si, že další poselství, které si sebou neseme, je že v našem malém měřítku, cokoliv děláme, máme se snažit to dělat pro druhé. Takže tady jsem; nechtěl bych se vrátit domů, ale možná že mě Bůh znovu zavede do těchto míst. Karuna Sagari, učitelka tradičního tance: Chiaru jsem nikdy neviděla. Ale když jsem poznala fokoláre skrze Shanti Ashram, vzpomněla jsem si na toto krásné slovo: amsha, slovo z naší indické tradice. Amsha odkazuje na vyjadřuje aspekty a když se setkáme s jednotlivými členy fokoláre, vidím amsha různé Chiařina aspekty Lingam Raja Gandhigram University: Chiara byla svým způsobem jedinečná osoba. Rozvinula pojem lásky, svědčila o ni a přeměnila společnost láskou. Roberto Catalano, Centrum mezináboženského dialogu Hnutí fokoláre: Tato zkušenost, kterou prožíváme, pouť k pramenům jednoho charismatu, které je úžasně křesťanské,, neohrožuje charakteristiku a specifičnost hinduistů, naopak je najdeme právě uvnitř pluralismu, který druhého respektuje, který ho ale plně přijímá a vzájemně přijímá tento křesťanský duchovní pramen... Otázka Stefanie: Kdybys tu měla před sebou Chiaru, co bys jí řekla? Vinu Aram řiditelka Shanti Ashram Coimbatore: Řekla bych jí díky, řekla bych jí díky. ( )Když skutečně považuješ někoho za svého mistra, ale i pramen nekonečné lásky, pak děláš to, co oni dělají, následuješ jejich příklad a přidáš tam svůj; díváš se na ně a řekneš: pokračuji v pouti. 5. BRASILE, CAMPOS DOS GOYTACAZES - RISCHIARE PER LA PROPRIA GENTE Hugo: A teraz by sme vás chceli zoznámiť s príbehom Noêmia. Táto žena už dlhý čas bojuje a riskuje svoj život za práva roľníkov, ktorým bola skonfiškovaná pôda. Sme v Brazílii 300 km od Rio de Janeira. STATEK V BIRICE. Není nic malé z toho, co uděláme z lásky. Chiara Lubichová Noêmia Magalhães: Když jsme získali tento statek, nepřijímala jsem to. Žádala jsem Boha: Proč takovéhle místo, když jsem tě žádala o místo s kaskádou, s čistou průzračnou vodou a Ty mi dáváš tuto písčitou, kamenitou zem a tuhle hnědou vodu? Samozřejmě jsem nedostala odpověď. Odpověď přišla po asi deseti letech. Bylo třeba, abych v tomto místě skutečně žila evangelium.

9 9 Spekaer: Brazílie, pátý okrsek São João da Barra, severně od státu Rio de Janeiro. Zpráva o zřízení průmyslového přístavního komplexu Acu vyvolalo překvapení u 2000 obyvatel v daném regionu. Avšak naděje na budoucí rozvoj se ihned přeměnila ve zklamání. Státní vládní nařízení v roce 2009 umožnilo vyvlastnění desítek malých místních farem za účelem zbudování infrastruktury nezbytné pro přístav Açu. Mnohým rodinám byly násilně vyvlastněny jejich pozemky; netknuté zůstaly pouze pozemky Noêmi Magalhãesové. Noêmia je učitelka v penzi a žije se svým manželem v Sítio (hospodářství) do Birica více než deset let. Díky svým pěstitelským znalostem se účastnila velmi sledovaného rozhlasového místního vysílání. Postupně stála včele hnutí proti vyvlastňování. Noemia Magalhães: Jednoho dne, když jsem se vracela z kongresu v São Paulo, mě jeden zemědělec zastavil na ulici a s velkou starostí mi řekl: Paní Noêmia, paní Noêmia, musíte nám pomoci! Jen Vy nás můžete zachránit. Vezmou nám všechny naše pozemky! Bylo to volání o pomoc bylo to volání zoufalého člověka. Řekla jsem: Buďte klidný, budeme o tom hovořit v rozhlase, domluvím si s vámi schůzku. Pozveme lidi. Během rozhlasového vysílání jsem se dotkla tématu a ihned bylo vysílání přerušeno. Zodpovědný za program mi řekl, že nesmím hovořit nikdy na toto téma, že je to jak sud střelného prachu. V té chvíli mi došlo, že boj nebude snadný, že si musím uvědomit, do čeho se pouštím. Šla jsem dopředu a řekla jsem: Do toho, jdeme. První sraz byl u mě. Takže usedlost v Birice jako první vztyčila vlajku proti budování v Porto di Acu. Hlavní vstup přístavu je tady. Všichni procházeli tudy. Tady jsme připravili stany, plakáty, vlajky a se 150 rodinami jsme se střídali a byli tam. Na začátku myslel každý jenom na sebe. Nevnímal potřebu bojovat, být jako jedna skupina. S bojem a s bolestí jsem se naučila, že bolest z nás činí bratry. Bratr je solidární. Takže dnes je mezi námi mnohem větší solidarita než dříve. Tady je rodina, která ještě odolává, ale přišla o všechny země, aniž by ji cokoli zaplatili. Jsou ve velkých obtížích. Čau, mrzí mě to moc, protože jsem viděla, že moje rodina měla velký strach. Strach, že se mi něco stane. Dostala jsem čtyři výhružky. Báli se, že v jakékoli chvíli mohou dostat zprávu, že jsem byla zavražděna. Někdy se mě lidé ptali: Už ses ptala Boha, jestli je opravdu tohle, co po tobě chce? Neměla by ses zastavit? Neudělala jsi už svou část? Neměla jsem pochybnosti. Nezastavíme se, dokud boj trvá a doku jsem na živu. V tomto boji je velká nerovnováha. V zemi, kde není respektováno právo nikoho Víš co? Je třeba přepisovat dějiny. Je třeba smazat tyto dějiny a začít znovu od nuly. Potom uvěřím v pokrok: až bude úcta k lidem a lidé budou spolutvůrci. Ti, kteří chtějí pokračovat ve svém životě, ve svém příběhu, ve svých snech Protože až vám seberou pozemek, seberou ti sny, plány Všechno ti odnesou pryč. Ale všechno je možné: Můžeme udělat krok zpět, jít zpět a lze začít znovu. Bylo by krásné, kdyby přístav v Acu začal psát nové dějiny, pak, jo!, zatleskáme! Pán: Nevím, odkuď sem přišla pani Noemia, asi z nebe Titulky: Snažili se nás pohřbít, zapomněli, že jsme semínka.

10 10 Dnes, po 10 letech patová situace přetrvává. Stavba přístavu nebyla dokončena. Někteří zemědělci byli přestěhováni. Ti, kteří si zvolili nevzdat se, procházejí soudními procesy na invaze zemí, které byly jejich. 85% vysídlených oblastí ještě nebylo použito a mnozí zemědělci ještě neobdrželi odškodné, na které mají právo. Hugo: Ďakujeme Noemia, za tvoju odvahu. 6. TALIANSKO JEDEN OSOBITNÝ DEŇ Hugo: Mnohí z vás sledovali tento osobitný deň, bleskovú návštevu pápeža Františka v Loppiane 10. mája. Roberta: Pápež v ten deň vyslovil obyvateľom Loppiana a všetkým, čo rozmanitým spôsobom patria do Hnutia fokoláre, dôležité slová. Pozrime sa teraz na túto návštevu spolu s rozhovorom s Emmaus a Jesúsom, ktorí nám priblížia niektoré témy. Pozrime si to spoločne. (video 2401M1, 23min.) Výzva pápeža Františka 1 Loppiano 10. mája 2018 Speaker: Pápež František prichádza do citadely v Loppiane. Je to prvá z 25 citadel Hnutia fokoláre na celom svete. V poradí je to už druhý krát, čo pontifex navštevuje centrum hnutia. (hudba a titulky: Rocca di Papa 19. augusta 1984) V auguste 1984 Ján Pavol II. prichádza autom na návštevu Medzinárodného centra v Rocca di Papa ležiaceho za bránami Ríma. Víta ho Chiara Lubichová a táto návšteva vstupuje do dejín hnutia ako výnimočné stretnutie. O 34 rokov neskôr, 10. mája pápež František pristáva na priestranstve uprostred toskánskych pahorkov neďaleko Florencie. Ide o krátku, ale obsahom bohatú návštevu, ktorú vám chceme priblížiť týmito zábermi. Nevšedný deň Návšteva pápeža Františka v Loppiane Speaker: Chceme prejsť najdôležitejšími okamihmi tejto mimoriadnej udalosti s Mariou Voceovou (Emmaus) a s Jesúsom Moránom, aby sme lepšie pochopili jej význam pre hnutie. 1 Zostrih návštevy pápeža Františka v Loppiane, rozhovor s Mariou Voceovou (Emmaus) a Jesúsom Moránom v Rocca di Papa, 24. mája 2018.

11 11 Stefania Tanesini, Ufficio Comunicazione, HF: Emmaus, predovšetkým, ako sa zrodila táto pápežova návšteva do Loppiana a ako vyzerala príprava? Maria Voceová (Emmaus), prezidentka HF: Pozri..., na to, ako sa zrodila, by sa bolo treba opýtať pápeža, lebo my to skutočne nevieme. V určitej chvíli sme sa dozvedeli, že si praje navštíviť Loppiano. Bolo to pre nás obrovské prekvapenie i radosť a hneď sme sa pýtali: ako sa pripravíme na túto návštevu? Do pápežovej návštevy Loppiana chýbalo 100 dní a tak som si povedala: hlavnou vecou je zintenzívniť život podľa evanjelia, život vzájomnej lásky medzi všetkými, aby pápež našiel ľud zrodený z evanjelia, ľud žijúci evanjelium, ako Chiara vždy videla Hnutie fokoláre. O toto sme sa usilovali. (hudba) Speaker: Od skorých ranných hodín sa cesty zapĺňajú ľuďmi zo všetkých kútov Talianska a iných krajín. Okolo svätyne Márie Theotokos sa zhromaždilo 7 tisíc osôb očakávajúcich stretnutie s pápežom Františkom. V skutočnosti je prítomných omnoho viacej. Vďaka priamym televíznym a internetovým prenosom s prekladmi do 4 jazykov, sa udalosť dostáva do celého sveta. Stefania: Čo ste pocítili, keď ste videli pápeža Františka pristáť v Loppiane? Jesús Morán, spoluprezident Hnutia fokoláre: Nuž, emócie boli obrovské. Zdalo sa mi to až neuveriteľné, keď som ho videl pristáť na ihrisku, kde som i ja voľakedy hrával futbal. Mali sme veľkú radosť i hlboký pokoj. Emmaus: V tej chvíli som cítila: Loppiano prijíma pápeža. Loppiano pre mňa znamenalo, že aj celé Máriino dielo, celé Hnutie fokoláre prijíma pápeža. Ale vo chvíli, keď pápež položil nohu na tú zem a vystúpil z helikoptéry, povedala som si: pápež tu prijíma nás. Vzal nás do svojho srdca a dáva nám vstúpiť do toho vesmíru, ktorým je celé ľudstvo, ktoré je on povolaný viesť v Cirkvi k jednote. A tak sa vytratila akákoľvek tréma či starosti. Cítila som, že mňa prijíma jeho srdce, mňa a so mnou celé Dielo. (pieseň) Speaker: Prítomní sú tu kresťania z rôznych Cirkví, veriaci rôznych náboženstiev, ľudia bez náboženského presvedčenia; nehovoriac o početnej prítomnosti ľudí z blízkeho okolia. Táto rozmanitosť odzrkadľovala charakter samotného Loppiana, kúsok zjednoteného sveta. (pieseň) Prítomné sú tu osobnosti z občianskeho i cirkevného sveta, medzi ktorými Mons. Luciano Giovannetti, ktorý bol 40 rokov biskupom diecézy Fiesole, na území ktorej sa Loppiano nachádza, a súčasný biskup Mons. Mario Meini. Prítomná bola i starostka mesta Figline a Incisy Valdarno Giulia Mugnaiová. Pred stretnutím s čakajúcim davom pápež vstúpil do svätyne Maria Theotokos na krátku modlitbu. Položil kyticu kvetov pred ojedinelé zobrazenie Panny Márie s dieťaťom s ázijskými črtami, darom indického umelca Chiare Lubichovej. (hudba)

12 12 Emmaus: Vaša svätosť, milovaný pápež František. Ďakujeme, Svätosť, v mene (potlesk) celého Hnutia fokoláre, ktoré túto vašu návštevu považuje za pohľad Božej lásky. Speaker: Vychádzajúc z intuície Chiary Lubichovej o malých mestečkách, malých príkladoch zjednoteného sveta, Maria Voceová v základných líniách predstavila charakteristiky Loppiana, rozmanitosť jeho 850 obyvateľov pochádzajúcich zo 65 krajín, jeho pracoviská a štúdium. Emmaus: Našou túžbou je, aby každý, kto navštívi toto mestečko, tu našiel domov, rodinu, matku, čiže Máriu! Túžime, aby ona kraľovala v tomto meste, ktoré nie náhodou nesie meno Mariapoli, Máriino mesto. Je to ona, ktorá nám v Magnifikate ukazuje program života a konania a každý deň nás pobáda dokorán otvoriť brány sŕdc i mesta všetkým, čo trpia, čo márne hľadajú šťastie na cestách násilia alebo bohatstva. Svätý Otče, máme vysoký cieľ. Chceme smerovať vysoko, tak ako ste nám to sám povedali pred 4 rokmi. Chceme všetkým povedať: príďte a uvidíte! Položiť vzájomnú lásku za zákon spolužitia znamená zakúsiť radosť evanjelia a cítiť sa protagonistami novej stránky dejín... Pápež František: Ďakujem vám za prijatie! Všetkých i každého osobne zdravím a ďakujem Marii Voceovej za jej úvodné slová... jasné slová, všetko veľmi jasné! (smiech) Vidno, že má vo veci jasno! (smiech) Som veľmi rád, že som dnes medzi vami tu v Loppiane [ ]. V Loppiane sa všetci cítia ako doma! Speaker: Potom sú pápežovi položené otázky, na ktoré odpovedá bohatými, vyzývajúcimi, povzbudzujúcimi slovami. Aurelia Nembrini: Po období zakladania, ktoré sme prežili spolu s Chiarou, teraz sa ocitáme v novej fáze. V prípade niekoho sa azda vytratilo nadšenie; zaiste teraz je náročnejšie určiť cesty, po ktorých máme ísť, aby sme mohli vteľovať proroctvo prvých čias. Svätý Otče, ako máme žiť v tomto období? Pápež František: V prvom rade ďakujem, ďakujem za všetko, čo ste vykonali (potlesk), ďakujem vám za vašu vieru v Ježiša! To on vykonal tento zázrak, vy ste dali k dispozícii vašu vieru. A viera umožnila Ježišovi konať. Z tohto dôvodu viera koná zázraky, lebo necháva miesto Ježišovi a on potom môže konať jeden zázrak za druhým. Taká je skutočnosť! Bezprostredne mi napadá zopakovať vám slová z Listu Hebrejom adresované kresťanskej komunite, ktorá prežívala obdobnú etapu vývoja, ako je tá vaša. List Hebrejom hovorí: Len sa rozpomeňte na prvé dni. Prosím vás, rozpomínajte! V rámci tohto rozpomínania sa dá žiť, dá sa dýchať, dá sa ísť dopredu a prinášať ovocie. Ak si ale nebudeš rozpomínať... Strom prináša ovocie, lebo strom má korene, nie je vytrhnutý z koreňov. Ak ale nebudeš rozpomínať, budeš vykorenený, vykorenená, neprinesieš plody. Rozpomínať sa: to má byť rámom života.

13 13 Stefania: Jesús, široká časť pápežovho príhovoru bola venovaná myšlienke pamäte. Chiara nám nechala nesmierne dedičstvo, nič menej, než jednotu ľudskej rodiny. Čo znamená toto uchovávanie pamäte, teda charizmy, v súčasnom Diele, ale aj v ľudstve v týchto epochálnych zmenách, ako to sám pápež vyjadril? Jesús: Upozornenie na pamäť/to rozpomínanie, je veľmi dôležitá, pretože tam sa treba vždy vracať; pamäť, v histórii charizmy znamená vracať sa k pôvodnej skúsenosti s Bohom. Zaujímavé na tom je, že plodom je skutočnosť, že o čo viac sa vraciaš k pamäti, aby si ju zachoval, o to viac sa aktualizuje charizma ako taká. A to sa práve deje: vraciame sa k základnému jadru spirituality jednoty, k tej veľkej kultúre jednoty a objavujeme v novom svetle Chiarinu vášeň pre jednotu ľudskej rodiny. [ ] Pápež viackrát hovoril o jave svetovej vojny po častiach, akoby šlo o kapilárne násilie. Ako sa postaviť proti tomuto javu ak nie rovnako kapilárnou činnosťou? Ako niekto povedal, že má ísť o kultúru mieru po častiach. Myslím, aspoň na základe dopadu pápežových slov na mňa, že ma to prinútilo zamyslieť sa nad potrebou pracovať pre ľudskú rodinu už na prípravnej politickej úrovni, na kultúrnej úrovni, do hĺbky; len inštitucionálne úsilie už nestačí. Ide skutočne o aktualizáciu toho obrovského Chiarinho sna, ktorá vždy takto videla ľudskú rodinu, počnúc tým, čím máme byť my. Pápež František: Charizma jednoty je veľkým podnetom Božej prozreteľnosti a veľkou pomocou... Speaker: Pápež František ďalej zdôraznil, citujeme:...že veľkou pomocou, ktorú ponúka charizma jednoty je život spirituality s rozmerom,my. Pápež František: [ ] Jeden, tu prítomný kňaz, mi hovorí: Otče, povedzte mi, čo je opak slova ja? Ja som mu hneď odpovedal: Ty. A on na to: Nie, opakom každého individualizmu, či už toho,ja alebo,ty, je,my! (potlesk) Protikladom je my. A toto je spiritualita s dimenziou,my, tú musíte šíriť, tá nás zachráni od každého egoizmu a každého egoistického záujmu. Spiritualita s rozmerom my. Nie je to len duchovná vec, ale konkrétna skutočnosť s úžasnými následkami, ak ju budeme žiť, ak ju budeme autenticky a s odvahou skloňovať v rôznych dimenziách, na sociálnej, kultúrnej, politickej, ekonomickej úrovni. Ježiš totiž vykúpil nielen jednotlivca ako takého, ale aj sociálne vzťahy. Speaker: V odpovedi aká by mala byť misia Loppiana, pápež všetkých vyzýva zmeniť optiku. Pápež František: Dejiny Loppiana sú ešte len v začiatkoch. Vy ste v začiatkoch. Je to maličké zrnko, ktoré zasiate v brázdach dejín už vyklíčilo prekypujúcim spôsobom. Musí však zapustiť robustné korene a priniesť hojné plody v službách misie hlásania a vteľovania Ježišovho evanjelia, ktoré je Cirkev povolaná dnes žiť. A to vyžaduje: pokoru, otvorenosť, súčinnosť a schopnosť riskovať. Výzvou je tvorivá vernosť: zostať verní pôvodnej inšpirácii a zároveň byť otvorení vanutiu Ducha Svätého, odvážne sa vydávať novými chodníkmi, ktoré nám on ukáže.

14 14 Stefania: Dejiny Loppiana sú len v začiatkoch, povedal pápež František, a dodal: vy ste v začiatkoch. Ty si v rozhovoroch v priebehu týchto dní povedala, že pre hnutie existuje akési pred a po návšteve pápeža v Loppiane. Existuje teda pred a po, ak sme ale len v začiatkoch, odkiaľ máme začať, Emmaus? Emmaus: My sme teraz v období po a povedala by som, že začať máme zamyslením nad pápežovými slovami, ktoré nám dal, a realizovať ich, nielen si ich pamätať a spomínať na tieto chvíle a radovať sa, že sme boli s pápežom, čo zaiste bolo mimoriadnou, úžasnou udalosťou. Ale keď nám povedal, že sme len v začiatkoch, tým nás pápež postavil pred históriu, pred budúcnosť a nechce, aby sme sa zastavili pri tom. Ak sme v začiatkoch, musíme ísť dopredu. Čo to znamená? Znamená to snažiť sa o aktualizáciu toho, čo nám povedal, čiže byť schopní prinášať do spoločnosti nielen v rámci nášho hnutia, ale prinášať do spoločnosti okolo nás tie semená evanjelia, ktoré by ju mohli premeniť. [ ] Teda musíme sa rozhliadnuť okolo seba a povedať: Kam môžem priniesť tú iskru, to semienko evanjelia, ktoré som ja dostal zadarmo? a urobiť to. A to na všetkých úrovniach, všade, prostredníctvom vzájomnej lásky medzi nami i ku všetkým. Pápež František: Posledná vec, ktorá mi leží na srdci. Sme tu zhromaždení pred mariánskou svätyňou Theotókos (Márie Bohorodičky). Mária sa na nás pozerá. [ ] A nezabudnite, že Mária bola laička, ona bola laička. (potlesk) Prvou Ježišovou učeníčkou bola jeho matka Mária a tá bola laička. V tom je veľká inšpirácia. Môžeme sa v tom cvičiť, vyzývam vás k tomu: vezmite si evanjelium a pozorujte v tých najkonfliktnejších epizódach z Ježišovho života napríklad v Káne Galilejskej, ako reaguje Mária. Mária sa chopí slova a zasiahne. Niekto namietne: Otče, ale to nie je v evanjeliu. Skús si to predstaviť. Evanjelium hovorí, že Mária tam bola a videla to. Ako na to asi reagovala? Toto je škola, vďaka ktorej sa pokročí vpred. Ona bola totiž žena vernosti, žena tvorivosti, žena odvahy, parrhesíe, žena trpezlivosti, žena, ktorá vydrží. Hľaďte stále na túto laičku, na túto prvú Ježišovu učeníčku a na to, ako reagovala vo všetkých konfliktných situáciách v živote svojho Syna. To vám veľmi pomôže. [ ] Stefania: František zdôraznil jednu veľmi dôležitú vec v náväznosti s Máriou, na Máriu a na jej laický rozmer. Emmaus, čo to znamená pre teba a pre celé hnutie? Emmaus: V prvom rade to bolo dojímavé i preto, že v tej chvíli pápež nechal papiere bokom, slová o Márii nemal vo svojom príhovore. Pre mňa to bolo symptomatické. Pápež pred svojím príhovorom sa šiel pokloniť Márii, ako to zvyčajne robieva, pred obraz Márie položil kvety, myslím ale, že keď vychádzal von, videl Máriu prítomnú v tom dave ľudí, ktorý mal pred sebou, teda pravdepodobne preto sa na záver opäť vrátil k Márii, lebo Mária bola tam, bola v tom ľude, ktorý bol Cirkev. V tomto tak rozmanitom ľude boli rodiny, mládež, deti, kňazi, ľudia iného náboženstva, z iných cirkví. A vidiac to dovolím si takto uvažovať cítil, že nám môže povedať, kto sme. A v okamihu, keď nám hovoril kto sme, z nás urobil tým, čo vyslovil, čiže Máriou s charakteristikami, ktoré

15 15 vymenoval vo svojom príhovore: úprimnosť, trpezlivosť, odvaha, vedieť znášať. Potom sa dotkol konfliktných chvíľ, čiže tých príbehov z evanjelia aspoň ja si to takto vysvetľujem, v ktorých sa Ježiš cítil nepochopený od svojich apoštolov, alebo keď ho dav ľudí chcel zhodiť zo rázu vrchu, alebo keď stál pred predavačmi v chráme. V týchto chvíľach Ježiš zaujal určitý postoj. Ako ale v týchto chvíľach konala Mária? Ako ich s Ježišom prežívala? Pápež povedal: Skúste si to predstaviť. Skúste si predstaviť, ako asi konala Mária v konfliktných Ježišových okamihoch, alebo v prípade súčasného ľudstva, a snažte sa vykonať diel, ktorý čaká na nás, Máriin diel, čiže diel matky, ktorá potešuje, ktorá porozumie, ktorá mení situácie, ktorá v každom prípade vie nájsť riešenie pre dobro svojich detí. Myslím, že pápež zachytil toto a toto nám chcel predložiť pre náš život. Stefania: V určitej chvíli sme videli pápeža podpisovať Pakt, tak trochu nenápadne, ale toto gesto má pre citadelu i citadely zakladajúci i fundamentálny význam i pre vzťahy všetkých nás z HF. Aká je jeho všeobecná hodnota? Čo vyjadruje? Alebo išlo o obyčajný podpis? Jesús: Nie, nešlo o obyčajný podpis, ale kvôli nedostatku času sme nemohli dať priestor tomuto okamihu, zároveň sme ho nechceli stratiť, vykonali sme ho aj tak, hoci si to skoro nikto nevšimol. Preto som potom vzal ten papier a ukázal ho všetkým. Pápež podpísal Pakt vzájomnej lásky so všetkými obyvateľmi Loppiana, podpísal ho, čiže zaviazal sa k tomu. V tom okamihu Pakt nadobudol rozmery celej Cirkvi, ktoré predtým nemal. [ ] Pre nás je Pakt základom všetkého, čo konáme. Predtým som hovoril o ľudskej rodine: najprv ale musíme byť rodinou my. Na akom základe? Na základe tohto Paktu. Stefania: Jesús, mali sme dojem, že pápež sa cítil uvoľnene [ ]. Bolo to skutočne tak? Jesús: Presne tak a to už od začiatku. Keď som ho na privítanie pozdravil po španielsky: Vitajte, Svätý Otec, on mi na to: Ako sa máš? v kastílčine používanej v Buenos Aires! Como andás?, čiže hneď si ťa získa. Okrem toho sme tiež videli aký bol radostný. Na konci sme sa ho celkom bezprostredne opýtali: Unavili sme vás? Mňa? hovorí pobavilo ma to!. Potom ešte niečo dôverne dodal, ale to sú dôverné veci! 7. ZÁVER Hugo: Ďakujeme vám za túto spoločne prežitú hodinu! Roberta: Takže sa stretneme v Manile! Ešte pripomíname špeciálne kolegamento o Genfeste, v nedeľu 8. júla o hod. SEČ. Roberta e Hugo: MABUHAI! Ciao!